Chvíle plné lží

9. července 2013 v 20:52 | Artemis |  Úvahy a jiné
Je pozdní večer, nebe je tmavě modré, poseté zařícími tečkami. Fouká studený větřík, až je mi trochu zima, ale nevnímám ten chlad, jen prázdnotu v mém nitru a ten krutý sval, srdce. Slzy mi kanou po tváři a já vzpomínám na společně prožité chvíle, šťastné, ale plné lží. Celou tu dobu mě vodil za nos, podváděl mě a šeptal mi, jak moc mě miluje. Co mi zbylo? Nic! Jen bolest a pocit zrady. Co mám teď dělat? Mám pocit, jako kdyby už nikdy neměla existovat radost. Mám tolik přání, která se nikdy nesplní, mám tolik snů, co nejsou reálné. Žiji úplně v jiném světě než ostatní a přesto ve stejném. Něco se naučím, ale druhému je to dáno z nebes. Jsem bezcenná osoba. Nikomu na mně nezáleží a kdybych zemřela, tak by to ani nezaregistrovali. Láska? Na takový nesmysl už dávno nevěřím. Jenom vám vyrve vnitřnosti z těla a nechá po sobě ošklivou jizvu. Takže děkuji, nechci. Raději se budu potácet sama ve tmě. Mezi životem a smrtí.
 


Komentáře

1 aadnn aadnn | Web | 10. července 2013 v 13:50 | Reagovat

Super ! Prosím, podívej se na můj blog. Taky se snažím něco psát :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama