Červenec 2013

Magická dovolená

26. července 2013 v 17:27 | Artemis |  Povídky 15+
Opět upozornění, že povídka je 15+ a nenesu za vás zodpovědnost.

Štěstí

22. července 2013 v 23:02 | Artemis |  Básničky
Jednou kolem mě šlo štěstí,
na chvíli se u mě zastavilo
a potom se na mě smutně podívalo,
protože ležím uprostřed Krvavého náměstí.

Přišlo blíž, přiložilo si prsty k ústům svým
a poslalo mi svou lítost nad bytostí mou.
Řeklo, že osudem mým je být přítelem tvým,
ale já to nedokáži, protože jsem zahalena tmou.

Tmou touhy po svobodě, a po lásce,
co strhne dolů i tebe.
Ráno se zbudíš s pohledem na pásce,
a přečteš si pár vět, ze kterých tě u srdce zebe

Šťastný Valentýn

14. července 2013 v 19:59 | Artemis |  Povídky 15+
Zdravím. No, nevím proč bych to měla okecávat. Prostě povídka je 15+ a moc dobře vím, že to je některým jedno, takže na sebe berete zodpovědnost za případnou nevolnost a nefuknci klávesnice ju? Ať se líbí. ^^

Snůška blábolů

10. července 2013 v 16:33 | Artemis |  Úvahy a jiné
Dlouho jsem tu nebyla, protože jsem byla na táboře a tam jsem měla spoustu volného času, takže jsem si volné chvíle krátila psaním. Nějaké ty blbůstky vám můžou něco připomínat, protože přeci jen v hlavě nenosím google na ověřování.

Popsaných pár lístků stran, prožitých tisíce knih a přeci se žádná nevyrovná pohledu do očích tvých.

Skladba je jako smích. Kouzelná, tajemná a úsměv přeci jen vykouzlí.

Nemáme čas ztrácet čas, ale s tebou ztratím klidně všechen.

Obrázek sdělí víc než tisíce slov.

Čistá, nepopsaná stránka je jako nový život.

Křik vždy přiláká něčí pozornost. Dobrou, či zlou? To je jen na nás.

Přátelství je boží dar, ale někdy je ďábel převlečen za boha.

Pravda a lež jsou jedna rodina.

Mnozí máme mnoho přátel, ale když se nad tím zamyslíme, tak nemáme žádné.

Přátelství má mnoho podob. Láska a nenávist jsou jedny z nich.

Láska je vrtkavá a mnohdy se nevyplácí, ale i přesto jí vždy propadneme.

Život je jako přesýpací hodiny. Jednou jsi nahoře a jednou dole.

V tvém životě bude ještě mnoho osob, kterým budeš muset lést do zadku.

Upír se nemusí nutně život krví. Stačí energie, slzy a radost.

Děkuji za bolest, protože vím, že ještě pořád žiju a musím bojovat.

Nezáleží ani tak na výsledku, ale na úmyslu.

To, že je někdo jiný neznamená, že je divný a nemáme se s ním bavit.

V dnešní době se děti chovají jako hloupí dospělí a dospělí se chovají jako vyspělé děti.

Knihy představují moudrost světa.

Dokonce ani pláč už není tak upřímný jak býval.

Každý vidí nepořádek jinou měrou.

Někdy si člověk říká, že je bezcenný, ale záleží na jeho společnosti.

Bolest nemusí být jen fyzická, ale i psychická, a ta je mnohem horší.

Bolest někdy osvobozuje.

Dětská radost je nejkouzelnější, ale taky nejnebezpečnější a snadno přechází v pláč.

Ten kouzelný pocit, když jste smutní a začne zrovna pršet.

První a poslední dni jsou nejdelší.

Ten pocit, když jde všechno mimo vás.

Po dešti přijde slunce a s ním duha.

Ten pocit, když chcete umřít, ale nemůžete.

Někdy vás prostě nikdo nechápe.

Drž hlavu vzpřímenou a usmívej se, ať ti ostatní závidí a nemají příležitost ti ubližovat.

Nejsladší věc na světě je spánek. Přináší klid a zapomnění.

Buď sám sebou, protože originálů je málo.

Nepřetvařovat se je ta nejtežší věc.

Bát se může každý, ale ne každý to přizná.

Schovávat se před problémy, to umí každý, ale postaví se jim jen málo lidí.

Někdy se každý cití jako Alenka v říši divů.

Chvilka osamotě je k nezaplacení, protože máte čas přemýšlet a nikdo vás neruší.

Komplikované osobnosti to mají ve společnosti nejtěžší, ale jsou nejoriginálnejší.

Vězení je někdy úkryt, ale co kdy se úkryt stane vězením?

Někdy, když utečete, tak si toho nikdo nevšimne.

Ledový dotek na kůži je dotek ducha, co na vás myslí a má vás rad.

Bát se tmy normální věc, protože přináší temnotu a zlo.

Představivost nemá meze, a proto vidíte to, řeho se bojíte, ale ne to, co máte nejraději.

Zima není tak zlá a krutá, jak si lidé myslí.

Láska se nedá definovat.

Pořádat hon na lidi je odpornost.

Motýl je posel smrti.

Blázni si nejsnáze najdou zábavu.

Blázen má k ostatním nejblíže.

Bláznům je na světe nejlíp. O nic se nestarají a všechno jim je jedno.

Oči nevinného přihlížejícího vidí vše jinak.

Nepořádek udělá každý debil, ale nikdo už jej nechce uklízet.

Slepec uvidí někdy víc než člověk se zdravýma očima.

Chvíle plné lží

9. července 2013 v 20:52 | Artemis |  Úvahy a jiné
Je pozdní večer, nebe je tmavě modré, poseté zařícími tečkami. Fouká studený větřík, až je mi trochu zima, ale nevnímám ten chlad, jen prázdnotu v mém nitru a ten krutý sval, srdce. Slzy mi kanou po tváři a já vzpomínám na společně prožité chvíle, šťastné, ale plné lží. Celou tu dobu mě vodil za nos, podváděl mě a šeptal mi, jak moc mě miluje. Co mi zbylo? Nic! Jen bolest a pocit zrady. Co mám teď dělat? Mám pocit, jako kdyby už nikdy neměla existovat radost. Mám tolik přání, která se nikdy nesplní, mám tolik snů, co nejsou reálné. Žiji úplně v jiném světě než ostatní a přesto ve stejném. Něco se naučím, ale druhému je to dáno z nebes. Jsem bezcenná osoba. Nikomu na mně nezáleží a kdybych zemřela, tak by to ani nezaregistrovali. Láska? Na takový nesmysl už dávno nevěřím. Jenom vám vyrve vnitřnosti z těla a nechá po sobě ošklivou jizvu. Takže děkuji, nechci. Raději se budu potácet sama ve tmě. Mezi životem a smrtí.

Konec

9. července 2013 v 17:21 | Artemis |  Básničky
Nebe má červenou barvu,
místo blankytně modré.
Mám pocit, že srdce z hrudi si vyrvu,
protože je to moc kruté.

Blíží se konec,
blíží se můj pád.
Zazvoní zvonec
a není se čeho bát.

Konec je rychlý,
je nečekaný a vratký jako osud,
má duše tu již nebydlí,
vyhnal ji můj stud.