Rekonstrukce? Why not?

9. dubna 2015 v 11:06 | Hachi |  Oznamy
Zdravím všechny přeživší v údolí nikoho. Poslední dobou jsem to tady jaksi opustila a to bych teď chtěla napravit. Co očekávat? Změnu layoutu, promazání starých a dávno zapomenutých článků a taky zavedení SBének. Také očekávejte nějakou tu moji tvorbu. No, tak doufám, že se to tu konečně i trochu rozjede. :)
 

Život bez internetu

17. ledna 2015 v 11:10 | Artemis |  Úvahy a jiné
Dokážete si takový život představit? Dokážete tak žít třeba 2 měsíce? Po čase si jistě zvyknete, ale na začátku vám bude určitě chybět.
Vidím v tom nějaké plusy, ale i mínusy. No uznejte, že je lepší naťukat pár písmenek do vyhledávače než si otevřít Zlaté stránky a listovat jaké, že to má vlastně číslo? Ale i tak se dřív žilo. Pamatuji se, že jsem tím telefoním seznamek hrozně ráda listovávala. Připadala jsem si tak nějak důležitá. Pravda, malé dítě se zabaví čímkoliv. Nebo taky ten přísun informací. Opět si něco naťukáte do vyhledavače a máte domácí úkol na světě! Osobně jsem toho názoru, že když mám čas, tak si raději zajdu do knihovny, celou ji prolezu a dom si odnáším plnou tašku knih, které potřebuji k učení, ale i třeba ty, kdy si sednu pohodlně do křesla, zabalím se do deky, piju čaj a spokojeně si čtu. V dnešní době hrozně moc lidí nerado čte. Proč? Neznám nic hezčího než se začíst do příběhu a žít tu chvilku v něm a být jeho součástí. Je to prostě úžasné.
Myslím si však, že internet nejvíc bere dětem. Místo toho, aby běhali po venku a hráli si spolu, tak sedí u počítače nebo noťasu a hrají hry. Když jsem vyrůstala, tak jsme žádný počítač doma neměli. Když jsem se nudila, tak jsem si hrála se stavebnicí nebo s panenkama, nebo jsem vyběhla na ulic a oběhla sousedy, jestli si kamarádka nemůže jít hrát. Vzaly jsme si balón a hrály si s ním. Nebo jsme taky hrávávaly na honěnou, na slepou bábu, na schovku. Těch her je obrovsky moc a já děti vidívám čím dál tím míň se tak hrát.
Když dětem seberete internet a mobil a pošlete je na tábor, tak vás za to pomálu nesnáší, ale pak si začnou spolu hrát. Vidím to každý rok, co tam jezdím. Když mají u sebe i ten mobil nebo tablet, tak jsou zalezlí v chatce a ani je nenapadne vyjít ven. Nejhorší je ovšem, když po nich chci, aby se po ráno se mnou rozcvičily. No máte vidět ten otrávený obličej a to za 10 minut už skuhrají, že nemůžou.
Pohyb, to je to, co jím chybí nejvíc. O co je internet okradl nejvíc. Sedí a nijak moc se nehýbou. Potom přibírají na váze a v tělocviku nic nedovedou. Dřív to bývalo jiné. Byla jiná doba. Teď nám nezbývá nic jiného, než to přijmout a vychovat se děti trochu jinak, aby se z nich nestal příklad vězně internetové doby.

Bez jizev

9. srpna 2014 v 19:07 | Artemis |  Básničky
Bez jizev nikdo tvou bolest nepozná,
bez jizev nikdo tvou bolest neuzná.
Bez jizev jsi v bezpečí,
nikdo nemá plnou hubu těch zasraných řečí.

Nikdo nezná tvé temné tajemství,
nikdo neví o tvém životním poselství.
A kdyby tušili snad přeci jen,
nemají důkaz ani jeden.

Je ti to málo, chceš víc a víc,
jenže potom nezbyde ti vůbec nic.
Příjdeš o život svůj bídný,
tvůj nůž byl k tobě víc než vlídný.
 


Slzy andělů

28. dubna 2014 v 22:02 | Artemis |  Básničky
Z nebe padá sníh,
který se na mé tváři mění v slzy.
Z pohledu, kdy přejde smích,
já dívám se na ty lůzy,
co kolem mě bez duše chodí.
Nevšímaje si, že je za nos vodí.
Ptám se sama sebe,
proč krutý je ten svět?
Že z pohledu na něj pláče i nebe
a uvadne i květ.
Sníh se mění v slzy andělů,
co životy své položily
a své hlavy sklonili dolů,
aby tu zkázu už neviděli.

Sluneční záře

7. dubna 2014 v 14:30 | Artemis |  Básničky
Na obloze slunce září,
to paprsky mě hřejí na tváři.
V rukou svírám teplý čaj,
já představuji si jiný světa kraj.

Sedím na terase s chundelatou dekou v klíne,
pozoruji, jak slunce za hory klouže líně.
Na můj kraj padá černá tma,
zavřu na chvíli oči a jsem zase zpět doma.

Mou tvář zdobí spokojený úsměv,
já slavím nový úspěch.
Mé srdce se kleští zbavilo,
ale tolik boleti jej zaplavilo.